Zamilované básničky

Otisknu do písku své dívčí dlaně,
vezmeš ty své a otiskneš je na ně,
pak do písku nakreslíš,
jen pro mě srdíčko,
něžně mi zašeptáš ,
jsi moje sluníčko,
možná už usínám,
zavírám očička,
schoulená v peřinách,
jak malá kočička,
možná už spím ,
a sny se mi zdají,
o naší lásce ,
už dech se ti tají,
a možná že nespím,
a vnímám tu noc,
tu tajemnou dámu ,
co má tu moc,
tak zkus na nebe napsat,
miluji Terezku

Vím, že tě nemůžu mít,
neznáš mě,
a tak nechám si o tobě jen snít.

Kolik dní to ještě potrvá,
než odhodlám se za tebou jít?
Nevím, ale nevydržím už jen snít.

Tak prosím, všimni si že žiju,
a v mých očích uvidíš, že tě miluju...

Co je to vlastně láska?
Světlem oděná kráska.
Co je to vlastně slunce?
To jsou dvě spojené ruce.
Co jdou spolu životem,
v srdci slunce v duši den.

Ne světě je krásný mít někoho ráda,
hrozně moc bolí a zamrazí jeho zrada.
Moje srdce je samo potřebuje pomazlení,
od milovaného muže krásné probuzení.

Však krásné jsou pusinky na líčka,
přitom se horlivě rozhoří svíčka.
Do všecho připojit něžnost a pomazlení,
láska je jedno velké souznění

Teď vím, že prožít to nádherné je v životě nejtěžší
být milovám a milovat to každé srdce potěší.
Mám zvláštní tušení, že láska je mi na blízku,
nejsem si tím úplně jistá čekám na jiskru.

Jednou v životě se dostaví
tím se moje tělo zpátky postaví.

Když večer sama usínám, dívám se na nebe,
Když se vzhůru podívám, vidím tam Tebe.
Srdci svému naslouchám, slyším jeho tlukot,
Své srdce tak poslouchám, mám k tomu důvod.
Když ráno vstávám, z krásného snu,
Když se probouzím do dlouhého dnu.
Srdci naslouchám, cítím jeho zář,
Své srdce poslouchám, vidím tam Tvou tvář.
Miluji Tě...

Vášeň, už to slovo chtivé v milování napoví
kde ji najít pro citlivé, když ji dravci uloví.

Hledat začni tam, kde slyšíš, lásku chrastit řetězy
jenom vášeň neodchytíš, nepřivoláš penězi.

Ona není přeci hloupá, dávno toulává se ránem
její pýcha stále stoupá v mazlení chce býti pánem.

Někdy umí vyzdvihovat, zdůrazňovat lásky PLUS
milence si přitahovat, když sytí se z jejích úst.

Ruce její jako větve nahá těla zahalujou,
prsty její hebké, měkké, je pak lehce masírujou.

Hlas, tak ten jí propůjčila zasténání plná slasti,
vzrušením vždy živa byla, s ní se řítíš do propasti.

To je ona v celé kráse, kdy by jí moh´ odolat
všechny hříchy vášeň spase, jen ji musíš udolat.

Nekonečnou sílu má, když si s námi pohrává
sama sebou vzrušená, v každém vztahu vyhrává.

Miluju Tě,
jen Ty jsi láska má,
tak něžná,vzrušující,
jediná.

Miluju Tě stále víc,
každý den toužím stokrát to říct,
že jen s Tebou lásku prožívám
a s Tvým jménem na rtech
stávám i usínám.

Miluji Tě,
tak nenechávej mne už samotnou,
přijď a do svých dlaní vezmi ruku mou.
Bez Tebe se mé srdce souží,
zašeptám ti do ouška po čem toužím
a jak moc Tě miluji...

Nečekej chlapče, nepřijde láska,
je pozdě večer, zamkla už vrátka.

Zamkla už vrátka, schovala klíček,
slzy se derou z pod očních víček.

Nehledej klíček, nehlaď jí vlásky,
nepřijde láska, nepřijde zpátky.

Nepřijde zpátky, ztracené štěstí,
zima je na duši, chlad fouká zvenčí.

Děkuji lásko, za chvíle štěstíčka,
tohle je účet, bolí však dušička.

Někdo Tě miloval, víc však dát nemůže,
jiný teď má Tě rád, v životě pomůže.

V srdíčku u mě, budeš mít místečko,
děkuji za vše, má milá Ivičko

Každý den ti píšu,
nezapomínám....
Jsi čistá jak lastura,
ta malá perleť od měkýšů
a já ti malé zrnko posílám.
Posílám ti svoje srdce,
obal ho svou perletí
ať není mu tak měkce
zde bez tvého objetí.

V noci, když už všichni spí,
zrodíš se z měsíčního svitu,
málokdo v této chvíli bdí,
jen já čekám celý den,
až tě zase uvidím
a přece jsi tu.
Já, mít tak více citu,
napíšu ti celou sbírku
jen o tvých očích,
které jen v noci ožijí,
čekám tu na tebe po nocích
jako Romeo pod lodžií
nadnášen na básnickém pírku
čekám tu na správnou chvíli.

Kdy tě zas zpatřím hvězdo,
mé jediné světlo v srdci,
kdy ucítím zase tvůj žár,
rozplynula ses ve svém slunci,
byla jsi paprsek, který mě hřál.

Teď tě však z hlíny nevyrobím,
z moře nevyjdeš už nikdy celá,
mé sny se už nevyplní,
ať jsi to chtěla či nechtěla,
jsi má růže, mé novoluní
a já jsem ten, kdo ti píše dál
Já nezapomínám...